Neveselé a nešťastné?

Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé!  Naplněné štěstím, pohodou, láskou a spokojeností.  Jestliže se Vám při představě Vánoc rosí čelo hrůzou a modlíte se, aby už byl proboha leden, vězte, že nejste určitě sami!   

Dle televizních reklam je jasné, že pokud na Štědrý den nemáte slavnostně prostřený stůl, na kterém se nachází talíře s bramborovým salátem ukrývajícím v sobě sklenici nejlepší majonézy značky Hellmann's, bezvadně osmažené kousky kapra a rozkošné malé kousky cukroví, samozřejmě víno, které dodal obchodní řetězec Lídl a šálky na Espresso, které jste zakoupili přes e-shop Tschibo, je načase se nad sebou vážně zamyslet! 
Následně se přesunete ke stromečku, kde proběhne rodinné focení Applem Iphone. Poté se děti radostně vrhnou na rozbalování dárků. Pokud děti nemáte, určitě máte alespoň psa, který se nadšeně zakousne do speciální edice psích sušenek! Tchyně samozřejmě nezapomene pochválit úžasně ozdobený stromeček, který jste na poslední chvíli ukořistili ve stromečkové bitvě před OBI, a radostně zatleská, když otevře svůj první dárek, obsahující kosmetiku Avon. 
Celý večer provází atmosféra úžasné pohody, žádné hádky, žádná nevraživost, žádné umělé veselí, žádná únava k padnutí, žádná úzkost při pomyšlení, kolik peněz jste zase utratili. 
Pokud to tak opravdu máte, gratuluji!  (raději se ale ujistěte, že jste si omylem nezdvojnásobili svoji dávku antidepresiv...). 
Já Vánoce  popravdě moc ráda nemám. Já vím, já vím, jsem divná! 

Vánoce jsou svátky utrácení a tlak na to, aby člověk nějak uspokojil své blízké, je často obrovský. 
Pro někoho kdo má finanční starosti a momentálně řeší, z čeho proboha zaplatí hypotéku, poté co ztratil práci, toto období přináší o to větší stres, pocit selhání i studu. 

Osamělost je další problém. Počet těch, kteří stráví svátky úplně o samotě, není zrovna malý. Všudypřítomné obrázky spokojených rodin, charakterizované pospolitostí, jsou pro opuštěné lidi emocionálně náročné.
 
Chápu, že je vážně těžké nepodlehnou depresi, když sedíte v pokoji v domově důchodců a vaším jediným společníkem je řvoucí televize, či chrápající spolubydlící, pokud jste po rozvodu či rozchodu, nebo  když je vás u stromečku o jednoho míň - ať už proto, že dítě odjelo do ciziny, nebo, v horším případě,  ten, kdo chybí, už navždy zůstane jenom na fotce...

Možná to teď vypadá, že jsem chronický antivánocář!  Jen bych si prostě přála, aby se zázraky, pocity štěstí, pohody a vzájemné sounáležitosti vyskytovaly i jindy, než jenom o Vánocích...

Pokud se vám tohle vánoční šílenství taky nelíbí, máte mé sympatie.
Je totiž úplně v pořádku, být někdy k smrti unavený, naštvaný, frustrovaný, nebo mít všeho už prostě po  krk. I tohle k životu i k Vánocům patří! 
  
Ale dost negativismu!  Vezměte si na sebe nějaký hezký barevný svetřík se soby, dejte si skleničku a nohy na stůl! Svět se vrátí do ,,normálu,, dřív, než se nadějete! 
Tak hezké a veselé :)