S tímhle tématem budete mít za chvíli karmu jako hrom!

Jedna věc je nutná. Bojovat s tím a naučit se jak s tím bojovat. Narozdíl od boje s blbosti se dá tento boj často i vyhrát. Sice ne za den nebo za týden, ale v delším horizontu několika málo let ano. Hovořím z vlastní zkušenosti.

Jo, jdu si udělat depresso. :)

dobrý styl a píšete o depresi s humorem, čili to není skutečná deprese ;-). Mám asi taky deprese a jediný důvod, proč tady ještě setrvávám, že mě zajímá konec (světa). Ten brzy přijde.

Měl jsem spolupracovníka, který byl o 20 let mladší, měli jsme spolu velmi přátelský vztah. Trpěl depresemi. Přišlo na něho období depresí, pak se z toho dostal a měl několik let pokoj. Odešel jsem do penze a chodil jsem do práce jednou dvakrát za týden, abych něco pomohl /za úplatu) a abychom se setkali. Až jednou zase na něho přišly deprese. "Chodíš k psychiatrovi?" - "Chodím" odpověděl. Tím jsem o jeho zdravotním stavu přestal mluvit. Do práce jsem pak chodil denně a mluvili jsme spolu u všedních věcech. Domníval jsem se, že ho tak přivedu na jiné myšlenky. Nefungovalo to. Viditelně se jeho stav zhoršoval. "Nehrozí mu sebevražda? Mám se ho zeptat, zda ho nepronásledují myšlenky, aby to ukončil?" říkal jsem si. Uvažoval jsem dál: "A co když ho takové myšlenky nenapdají a já bych mu to teprve vnukl?" A rozhodl jsem se, že to nechám na psychiatrovi. Zeptal jsem se ho: "Nenavrhuje ti doktor ústavní lečbu?" - "Ne" Odpověděl, ale znělo to velmi nejistě, měl jsem podezření, že mu to doktor navrhuje a že on odmítá. Zakrátko to udělal. Na jeho pohřbu jseem se dověděl, že doktorův návrh hospotalizace odmítl, přímo se toho děsil.

Já jsem pak trpěl výčítkami: Měl jsem toto téma otevřít a upozornit ho, že žije jeho maminka, která je na něm závislá...atd. Vlatně těmi výčitkymi trpím dodnes, i kddyž je to více jak jeden rok.

vaše výčitky jsou zbytečné, ten chlápek měl tak těžkou depku, že nějaký soucit někoho už by mu stejně nepomohl.

Obsah i forma

Kafe nepiju, takže si Depresso neudělám, i když také cítím, že dneska někam zalézt by neškodilo. Ale ono není kam, každý den se musí...

Bude to lepší, uvidíte.