Ony stačí i vzpomínky na neúmyslné chyby, které nejde napravit, nebo když je na omluvu pozdě. Znám to. Připojuji se k paní Ivě Votočkové a také posílám objetí. Snad Vám pomůže.

Obdivuji, s jakou otevřeností o tom dokážete psát. Držte se a mějte se ráda.

Emoce na houpačce ... a nejsou takové všechny ženy?

Nemám diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti, ale byly chvíle v mém životě, kdy mě napadlo, jestli ji nemám. Rozumím vám, i když je mi jasné, že míra porozumění je relativní jako vše v našich životech. Že tato porucha postihuje převážně ženy mě nepřekvapuje. Žena je obecně emočně nevyváženější tvor než muž, i když současná doba nás všechny tak nějak zvláštně deformuje, že těžko říct, jestli vůbec ještě platí nějaké obecné charakteristiky. Obecně jsme my lidé v současné "moderní" době k poruchám tohoto typu náchylnější, a řekla bych, že je to tím, že se odkláníme od sebe ven. Všichni jsme v pořádku takoví, jací jsme. Sebepřijetí je první věc, na které je třeba pracovat každý den trpělivě a s péčí jako když chceme ze semínka vypěstovat květinku. Sebepřijetí je jako základy domu. Pokud sami sebe nepřijímáme, pak vše, co se pokusíme v životě vystavět, se vždy dříve nebo později zbortí jako domeček z karet. Posílám objetí a držte se.

To přijetí mne také napadlo jako první. A pak, že peklo není poslední zastávka. Jízda pokračuje a cestu osvětluje...