Zaměřil jsem se na tuto větu: "Táta pil, máma byla taky často na pracáku, sociální pracovnice si u nich podávaly dveře. Jeho vlastní bratr má ale čistý trestní rejstřík, vystudovanou vysokou školu a fungující manželství."

Z toho podle mě vyplývá, že mužský a ženský vzor jsou mýty. I když oba dva bratři vyrůstali ve stejném prostředí, vychovávali je stejní lidé a k oběma tedy měli i stejný přístup, jeden se chová rozumně, druhý nikoliv. Jeden si dokáže manželství udržet či si najít vhodnou partnerku, druhý nikoliv.

Nu já si tak po rocích svého života myslím, že se rodíme jako tabula rasa a život nám do ní dělá vrypy. Pak vezmeme rydlo a ryjeme sami. Život? Bůh? A my ryjeme do toho. Každý máme svoji historii, svoje zkušenosti, svoje poznání. A když dospějeme k tomu, že s dobrými lidmi se nám vychází lépe, tak je začneme vyhledávat a přizpůsobovat se jim. Každý z nás vycházíme do života z rodiny a ze školy nějak deformovaní. A je na nás, abychom se znormalizovali, zařadili a byli si vzájemně užiteční. Protože vzájemná služba a láska a práce nás drží při životě. Někdo si to zjednodušuje, že sex a práce nás drží při životě. A prý na stará kolena nám už zbývá jen ta práce...